ROZLOUČENÍ S MYSLIVCEM
Myslivci se vždy zúčastňovali pohřbu zesnulého druha a dodržovali některé pocty při smutečním obřadu.
Zástupce myslivecké organizace navštíví rodinu zesnulého, aby tlumočil upřimnou soustrast (předá KONDOLENČNÍ LIST s podpisy myslivců) a projednal účast myslivců na pohřbu. Uspořádání záleží na tom, zda se zemřelým bude rozloučení v obřadní síni (v krematoriu) nebo zda bude pochován do hrobu.
V obřadní síni jsou před katafalkem na zelené podušce vystavena myslivecká vyznamenání zesnulého, věnec věnovaný myslivci má být zelený, přírodní, se zelenou stuhou a zlaceným nápisem. U katafalku po každé straně stojí čestná stráž tří myslivců, pokud možno v jednotném mysliveckém úboru (bílé košile, černé vázanky), na levé klopě mají připevněn malý trojvýhonkový úlomek (rubem navrch), špičkou šměřující dolů (symbolické poslední úlomky). Čestná stráž drží v rukách odvrácených od katafalku klobouky. Obdobně ustrojeni ostatní myslivci tvoří ucelenou skupinu smutečních hostů. Řečník, který promluví jménem myslivecké organizace, položí na závěr svého projevu ke katafalku tzv. poslední úlomek (větší trojklan), opatřený černým flórem. V okamžiku, kdy rakev opuští katafalk, otočí se k ní čestná stráž obličeji.
Pohřeb do hrobu mívá církevní charakter. Myslivci se zapojí do tohoto ceremoniálu při vynášení rakve z domu smutku nebo z církevní budovy. Všichni myslivci jsou v mysliveckém úboru (bílé košile, černé vázanky), v pohřebním průvodu i na hřbitově mají na hlavách klobouky se stavovským úlomkem (trojklan) zatknutým na levé straně; jelikož zde v tomto případě o tzv. poslední úlomek, je zatknut rubem navrch. Věnec je obdobný, jak již bylo uvedeno. Smuteční hudba by měla zahrát i oblíbenou mysliveckou písničku zesnulého. V pohřebním průvodu se řadí myslivci do dvojstupu takto: první jdou nosiči věnce, za nimi ostatní myslivci, poté trubači, nakonec před rakví jde myslivec nesoucí zelenou podušku s mysliveckými vyznamenáními zesnulého. Rakev nesou tři a tři myslivci, vedle nich kráčí čestná stráž tří a tří myslivců se zlomenými brokovnicemi. Je-li rakev vezena pohřebním autem, jdou nosiči i čestná stráž vedle něho. Po příchodu na hřbitov se nosiči ujmou své funkce, z průvodu se oddělí trubači (stoupnou si poblíž hrobu) a čestná stráž zaujme vhodné místo u hřbitova k vypálení čestné salvy. Ostatní myslivci tvoří špalír, kterým je rakev nesena k hrobu; poté zaujmou místo jako ucelená skupina smutečních hostů. Věnec je položen k hrobu, kde zaujme místo i nosič vyznamenání. Před projevem řečníka, který promluví jménem myslivecké organizace, troubí trubači "Halali", po projevu "Loučení". Při spouštění rakve do hrobu se střílí (slepými náboji) tři čestné salvy (vypálí první dvojice myslivců, vždy po pěti vteřinách druhá a třetí dvojice). Na závěr celého obřadu přistoupí řečník k hrobu (po něm ostatní myslivci) a rozloučí se se zesnulým druhem, smekne pravou rukou klobouk, levou rukou sejme poslední úlomek a vhodí ho do hrobu. Celého pohřebního obřadu se mohou myslivci zúčastnit také bez klobouků. V tom případě mají poslední úlomek připevněn na levé klopě (obdobně jako v obřadní síni); na závěr obřadu ho vhodí do hrobu.
Celý ceremoniál rozloučení s myslivcem je sice náročný na organizační zajištění, je však přece samozřejmé, že se chceme s naším zesnulým druhem rozloučit mysliveckým způsobem. A vůbec bychom neměli na naše zvěčnělé zelené kamarády zapomínat; 3.listopad, den mysliveckého patrona sv. Huberta, v návaznosti na Den památky zesnulých, je takovým vhodným dnem, kdy bychom jejich hroby měli ozdobit kytičkou chvojí z honitby.
Na závěr publikujeme příklady dvou smutečních projevů, které byly uveřejněny v časopisech MYSLIVOST.
Vážení pozůstalí, vážení smuteční hosté!
Patron všech myslivců Hubert opět zatroubil poslední halali. Povolal k sobě, do svých věčně zelených honiteb, zasloužilého myslivce, našeho kamaráda .......(např.Františka).
Myslivost, to byla jeho dlouholetá záliba, které věnoval své volné chvíle. A nejen myslivost, ale i celá příroda. Rád zvěř lovil, a byli to hlavně divočáci a lišky, ale ještě raději ji choval a ochraňoval. Poznali jsme ho dobře, za ta dlouhá léta mysliveckého soužití. Členem našeho mysliveckého sdružení .....(např.Javorník) byl více než 20 let. Měli jsme ho rádi, nejen pro jeho pracovitost a obětavost, ale i pro jeho veselou mysl. Byl našim dobrým přítelem a nejen naším. Byl i přítelem zvěře, lesa a celé přírody.
- Náš myslivecký spisovatel Jan Vrba ve své povídce "O myslivcově duši" praví:"Žijeme všichni jen z nespočetných smrtí rostlin a zvířat, ale téměř to přehlížíme, nechceme o tom vědět. Jenom myslivec je natolik poctivý, že nic nepřehlíží, že přijímá život v celé jeho šíři a podle toho také jedná. Myslivci znají dobře kouzlo splynutí s přírodou a s věčným životem, které jim ve chvíli nejhlubšího prožitku u zhaslého plovku říká, že každý plamínek dohoří, aby se jiný vzňal!"
- Příteli ...(např.Františku), zelený kamaráde! Ty jsi byl myslivcem a proto jsi to věděl. Věděl jsi, že smrt není nic tragického, poněvadž z přírody pocházíme, do přírody se zase vracíme a zůstáváme její součástí. Proto, až půjdeme pěšinkami naší honitby, a po nás naši nástupci, budeš i Ty přítomen v těch krásných lesních zákoutích. Pojmenování "Františkův posed", "Františkův zásyp" nezanikne, tak jako nezmizí Tvoje památka z našich srdcí. Děkujeme Ti za vše.
- Jménem okresního mysliveckého spolku v ...., jménem všech Tvých přátel - myslivců, kladu - podle starodávného mysliveckého zvyku - k uctění Tvé památky tento poslední úlomek z Tvého milovaného revíru.
--------------------------------------------------------------------------------------
Vážení pozůstalí, vážení smuteční hosté!
Páteř rovná, pevná hruď,
přímá tvář a dobré srdce,
nezištnost a čisté ruce,
ušlechtilých citů var -
vše pro myslivosti zdar!
Všichni, kdo jsme zesnulého znali a nakonec naše hojná účast na tomto rozloučení potvrzují, že náš přítel František byl opravdu dobrý člověk a myslivec. Svou přítomností alespoň častečně splácíme dluh za jeho celoživotní práci. Františekův obraz je příliš jasný a živý v našich srdcích, než aby musel být ověnčen slovy, která ani nedovedou vyjádřit to, co člověk cítí. Byl to člověk, který měl rád přírodu a myslivost, pro kterou za svůj život dokázal mnoho udělat. Za jeho obětavou práci pro myslivost jsme mu všichni vděčni.
Vážení pozůstalí, vím, že žádná slova útěchy v těchto chvílích nemohou zmírnit žal nad touto ztrátou, ale ujišťuji vás, že všichni sdílíme upřimně smutek s vámi.
Milý Františku, těšili jsem se společně z myslivosti a rádi jsme naslouchali Tvým radám a zkušenostem. Děkujeme Ti za všechno a slibujeme při Tvé památce, která bude v našich srdcích naždy zachována, že budeme nadále pečovat o další rozvoj myslivosti a zachování živé přírody. Jménem našeho mysliveckého sdružení a jménam Českomoravské myslivecké jednoty se s Tebou loučím.
Vážení pozůstalí, vážení smuteční hosté! Nás myslivce provází celým životem zelený úlomek jako symbol myslivosti. Je pro nás znamením úspěšného výsledku lovu, je upomínkou na nezapomenutelný okamžik, který nám třebaa už nebude vícekrát dopřán. Nakonec nás provází až do věčnosti jako symbol posledního pozdravu přírody.
Milý Františku, kladu - podle starodávné myslivecké tradice - tento poslední úlomek, úlomek na rozloučenou.
(MYSLIVOST 9/1995)
